Čas a příležitost: Příprava na sezónu
Bible říká: „Obrátil jsem se a viděl jsem pod sluncem, že běh nepatří rychlým ani boj silným, ani chléb moudrým, ani bohatství rozumným, ani přízeň zkušeným, ale čas a náhoda patří všem.“ (Kazatel 9:11)
Tato slova pocházejí od muže, který se zamýšlí nad životem – svým vlastním i životem svých okolí. Uvědomil si, že síla nezaručuje vítězství, moudrost nezaručuje potravu a dovednost nezaručuje přízeň. Setkali jste se někdy s profesory nebo vysoce vzdělanými muži, kteří jsou stále chudí? Viděli jste lidi, kteří možná nejsou moudří podle světských měřítek, a přesto chodí v bohatství? To nám ukazuje, že lidská moudrost, znalosti nebo dovednost samy o sobě nemohou zajistit úspěch.
Takže, co tedy dělá rozdíl? Klíčem v tomto výroku je „čas a náhoda se stává všem“. Slovo čas zde hovoří o zralosti, dospívání. Moudrost bez zralosti zůstává neplodná. Mnozí mají znalosti z knih, ale pouze skrze čas, růst a zkušenosti lze moudrost efektivně uplatnit. Slovo náhoda hovoří o příležitosti. Když se zralost setká s příležitostí, dochází k manifestaci. Příležitosti však lze promeškat, pokud člověk není připraven. Děti Izraele měly svůj čas a šanci, když bylo dvanáct zvědů vysláno do Zaslíbené země. Deset se jich však vrátilo se zlou zprávou, která vyvolala strach a nevíru, a kvůli tomu celá generace promeškala svůj slib (Numeri 13:31–33).
Kazatel 9:10 říká: „Všechno, co tvá ruka nalezne k činění, udělej to s veškerou silou…“ Příprava je mostem mezi vaší přítomností a vaší příležitostí. Mnozí pasivně čekají, až Bůh zasáhne, ale Písmo nám říká, abychom pilně pracovali na tom, co naše ruce naleznou k činění. Modlitba není plýtvání časem – je to příprava. Tvrdá práce není zbytečné úsilí – je to příprava. Uplatňování moudrosti není marné – je to příprava. Až přijde čas a příležitost, jen ti, kdo se připravili, se chopí okamžiku.
Dr. Myles Munroe jednou řekl, že hřbitov je nejbohatším místem na zemi, protože jsou tam pohřbeny sny, které se nikdy nesplnily, knihy, které nikdy nebyly napsány, podniky, které nikdy nebyly zahájeny. Čas a náhoda přišly, ale lidé nebyli připraveni. Kazatel 9:10 pokračuje: „…neboť v hrobě, kam jdeš, není práce ani rozmýšlení, ani poznání, ani moudrost.“ Jinými slovy, jakmile život skončí, končí s ním i příležitosti tohoto světa. Své sny, své nápady ani své povolání si s sebou do hrobu nemůžete vzít. Musí se zde zrodit.
Proto Pavel nabádá: „Všechno, co děláte, čiňte z celého srdce, jako Pánu, a ne lidem.“ (Koloským 3:23) Máme zodpovědnost – vůči svým rodinám, vůči svým komunitám, vůči svým národům – plně se věnovat dílu, které nám Bůh svěřil. Musíme si však také pamatovat na Žalm 127:1: „Nepostaví-li Hospodin dům, nadarmo se namáhají ti, kdo jej staví…“ Tvrdá práce mimo Boží povolání vede k frustraci. Pravá plodnost přichází, když se mohutně věnujeme místu, které nám určil.
Příteli, čas a šance jistě přijdou. Otázka zní – budeš připraven, až tvůj okamžik přijde? Řekni si: „Nic si neodnesu do hrobu. Zrodím každý sen, napíšu každou knihu, zahájím každé podnikání a naplním každé povolání, které mi Bůh dal.“ Tvá chvíle se blíží. Připrav se s pílí, věrně kráčej ve svém úkolu a až tě čas a šance potká, vstoupíš do plnosti Božího požehnání.
