Odkaz leadershipu: Budování nad rámec vašeho času

Když si David přál postavit chrám pro Hospodina, Bůh mu odpověděl: „Nepostavíš dům mému jménu, protože jsi byl muž boje a prolil jsi krev“ (1. Paralipomenon 28:3). Ačkoli Davidovi nebylo dovoleno chrám postavit, od vidění se neuchýlil. Místo toho položil základy pro jeho naplnění – shromáždil materiál, uspořádal pokladnice a připravil vše, co jeho nástupce potřeboval k vybudování toho, o čem mohl jen snít.

Davidova velikost nespočívala jen v jeho vítězstvích jako válečníka, ale i v jeho předvídavosti jako otce a vůdce. Nastolil v Izraeli mír a zajistil, aby příští generace zdědila více než jen trůn – zdědila by vizi, strukturu a účel. Jeho syn Šalomoun zdědil sjednocené království a božský mandát k jeho budování. Navzdory jeho moudrosti však Šalomounov vlastní syn království nedokázal udržet. Pod Rechabeámovým vedením se království rozdělilo – deset kmenů se oddělilo a pod Davidovým domem zůstal pouze Juda a Benjamín (1. Královská 12:16-20).

Tato posloupnost odhaluje generační rozpad. Šalomoun řekl: „Byl jsem synem svého otce, útlým a jediným před očima své matky“ (Přísloví 4:3), což ukazuje, že byl vychováván s pečlivostí a záměrem. Zdá se však, že Rechabeám, Šalomounův syn, byl vychováván s menším vedením, menším mentorstvím a s větším požitkem než poučováním. Jak mohl syn nejmoudřejšího muže učinit jedno z nejpošetilejších rozhodnutí v dějinách Izraele? Mohlo by být moudrost nepřenesena spolu s trůnem?

Nestačí stavět pro dnešek. Pravé vedení vidí víc než jen osobní odkaz, jde o generační kontinuitu. David připravoval Šalomouna na trůn radami, pokyny a strategií. Řekl mu: „Dbej na příkaz Hospodina, svého Boha, abys chodil po jeho cestách… aby se ti ve všem, co děláš, dařilo“ (1. Královská 2:2-3). Toto musí pochopit každý otec, každý pastor, každý prezident – ​​že váha úspěchu nespočívá jen ve budování, ale ve výchově těch, kteří dokáží budovu udržet a rozvíjet i po vaší smrti.

Afrika, stejně jako mnoho zemí v transformaci, netrpí nedostatkem potenciálu, ale nedostatkem plánování pro budoucí generace. Příliš mnoho našich vůdců je jako Šalamoun – moudří ve správě věcí veřejných, bohatí na zdroje, ale nedokážou vychovat nástupce se stejnou vizí. Výsledkem jsou systémy, které se hroutí, národy, které se fragmentují, a odkaz, který bledne s pohřebním průvodem.

Bible říká, že kletba může dosáhnout „až do třetího i čtvrtého pokolení“ (Exodus 20:5). Požehnání, moudrost a spravedlivé základy však mohou dosáhnout toho samého a ještě více. Přísloví 13:22 nám říká: „Dobrý člověk zanechává dědictví dětem svých dětí.“ Nejen fyzické bohatství, ale i odkaz, disciplínu a porozumění.

Vedení se musí začít přesouvat od přežití dneška k péči o zítřek. Mnoho afrických vůdců je ve věku 60 a 70 let a pevně se drží moci, aniž by připravili ty ve věku 20 a 30 let, kteří se vyvíjejí s vizí, vzděláním a inovacemi. Dědictví se však nepředává jen tak – je vyučováno, trénováno, mentorováno a předáváno s vědomostí.

Kéž Bůh vychová vůdce, kteří si stejně jako David uvědomují svá omezení a podle toho plánují. Kéž dá našemu národu vůdce s mezigeneračním smýšlením – ty, kteří vybudují struktury, které je přežijí, systémy, které budou sloužit budoucím generacím, a moudrost, která se bude předávat jako svaté dědictví. Kéž církev, rodina a vláda budou plné mužů a žen, kteří nejen zastávají úřady, ale zastávají i svůj účel.

David dal Šalomounovi trůn a vidění. Šalomoun dal Rechabeámovi trůn a zmatek. Výsledkem bylo rozdělené království. Budoucnost našich národů závisí na tom, co se rozhodneme předat dál – bude to řád, nebo chaos? Bude to moudrost, nebo jen bohatství?

Modleme se za vůdce naší doby. Modleme se, aby jim Bůh dal oči, aby viděli i za hranice jejich funkčního období. Modleme se za otce, pastory a politiky, kteří chápou, že skutečným měřítkem jejich vůdcovství není potlesk jejich přítomnosti, ale stabilita jejich budoucnosti. Kéž budují nejen pro sebe, ale i pro budoucí generace.

Bůh žehnej Africe.