Prolomení řetězů tříd a chudoby

Když Izraelci volali po králi, Bůh jim dal, o co žádali – ale také je varoval před cenou. Samuel řekl: „Toto je to, co si král, který nad vámi bude kralovat, bude nárokovat jako svá práva: Vezme si vaše syny a dá je sloužit na svých vozech… Vezme si vaše dcery za voňavkáře, kuchařky a pekaře… Bude si brát desetinu z vašeho obilí a z vaší sklizně… vy sami se stanete jeho otrokyněmi“ (1. Samuelova 8:11–17).

Izrael si myslel, že král přinese bezpečí, ale Bůh chápal cenu lidských systémů. Neodmítli Samuela; odmítli samotného Boha (1. Samuelova 8:7).

Od té chvíle Izrael vstoupil do třídního systému privilegií a otroctví. Synové šlechticů zdědili moc a bohatství ne proto, že byli moudří, ale proto, že se narodili do výhodného prostředí. Služebníci, ačkoli často moudřejší a schopnější, zůstávali v otroctví, aby uživili majetek jiného muže.

Bůh ale nikdy nestvořil lidi k životu v takových hierarchiích. Jeho původním záměrem byla rovnost pod Jeho vedením. Později apoštol Pavel prohlásil: „Není Žid ani Řek, otrok ani svobodný, muž ani žena, neboť vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši“ (Galatským 3:28). Systémy nerovnosti nebyly záměrem nebes; byly výtvorem člověka.

Někteří se narodili znevýhodnění, ale Bůh jim nikdy nepředurčil, aby takoví zůstali. Sám Ježíš řekl: „Jsou eunuchové, kteří se takoví narodili, a jsou eunuchové, kteří se stali eunuchy od jiných – a jsou tací, kteří si to zvolili…“ (Matouš 19:12). Stejně tak se někteří rodí do bohatství, někteří zbohatnou díky jiným, ale všichni si musí vybrat, jak budou žít.

Bible říká: „Trochu spánku, trochu zdřímnutí, trochu složení rukou k odpočinku – chudoba na tebe přijde jako zloděj“ (Přísloví 24:33–34). Chudoba není vrozené právo; často je výsledkem rozhodnutí, podmínek a systémů. Nikdo se nenarodí, aby byl chudý. Nikdo se nenarodí, aby byl navždy otrokem. Chudoba je stav – ale prosperita je božský plán.

Bůh prohlásil: „Neboť znám své plány… plány, které s vámi mám, abych vám přinesl blaho, a ne újmu, plány, které vám dají naději a budoucnost .“ (Jeremiáš 29:11) Izrael se stal otroky v Egyptě ne proto, že by to byl Boží plán, ale kvůli okolnostem, do kterých se dostal. Přesto Bůh poslal Mojžíše, aby je osvobodil. Když si vás Bůh vybere, nikdy nechce, abyste zůstali v otroctví nebo chudobě.

Třídní systémy nejsou starověkou historií; existují dodnes. V mnoha afrických zemích vlastní 5 % populace většinu půdy, zatímco většina se potýká s chudobou. Vlastnictví auta nebo každodenní chléb není bohatství. Skutečné bohatství je kontrola – kontrola nad půdou, zdroji a osudem. Otázka zní: Kdo ovládá vaši ekonomiku? Kdo ovládá vaši budoucnost?

Bůh nikdy nezamýšlel, aby jeden člověk ovládal ostatní. Každému člověku dal dar schopnosti stavět, vládnout a prosperovat. Mojžíš nedovolil, aby mu egyptský systém zabránil v osvobozování Božího lidu. David, ačkoli byl v otcovském domě ignorován, se z pastýře stal králem, protože si ho Bůh vyvolil.

Tvé okolnosti při narození neurčují tvůj osud. To, co určuje tvůj osud, je to, co k tobě Bůh promluvil, než jsi byl utvořen v lůně tvé matky (Jeremiáš 1:5). Možná ses narodil znevýhodněný, ale od proměny jsi jen jedno rozhodnutí. Tím rozhodnutím je důvěřovat Bohu a bojovat za osud.

Nespokojte se s chudobou. Nespokojte se s otroctvím. Bůh vás povolal výše. Jeho plán je prosperita, ne otroctví.

Otázkou zůstává: Dovolíš, aby tě definovaly podmínky tvého narození a systémy lidí, nebo povstaneš a projevíš to, k čemu tě Bůh povolal?