Těžkosti: Zapomenuté lůno inovací
V dnešním světě řízeném pohodlím je snadné přehlédnout nadčasovou pravdu: utrpení často plodí inovace.
Když jsem studoval historii, zejména průmyslový boom v 19. a 20. století, mnoho z nejvlivnějších vynálezců, podnikatelů a průkopníků spojovalo jedno vlákno – narodili se v těžkých podmínkách . Chudoba. Válka. Odmítnutí. Ztráta. To nebyly překážky, ale odrazové můstky.
Jednou jsem četl o dítěti, které si začalo podnikat v pouhých 11 letech. Ve věku, kdy je dnes mnoho dětí pohlceno obrazovkami a zábavou, byl tento mladý chlapec poháněn nutností. Vyrůstal v chudobě, hnala ho naléhavá touha přežít – a z této naléhavosti vzešla kreativita.
„Nutnost je matkou vynálezu,“ říkají, ale já věřím, že soužení je porodní bábou . Písmo říká: „Zbavil jsem tě rafinace, ale ne jako stříbro, vyzkoušel jsem tě v peci soužení“ (Izajáš 48:10). Tato pec není určena k ničení, ale k rozvoji. K zušlechťování. K vytvoření něčeho většího.
Přesto se v naší moderní době pohodlí stalo požehnáním i prokletím zároveň. Naše děti jsou dobře najedené, oblečené a zábavné – ale jen zřídka jsou zpochybňovány. Systémy pohodlí otupily ostrost zodpovědnosti. Přísloví 6:10–11 varují: „Trochu spánku, trochu zdřímnutí, trochu složení rukou k odpočinku – a chudoba na tebe přijde jako zloděj.“
Toto není jen varování před leností – je to varování před duchovní a duševní spokojeností. Pohodlí zabíjí motivaci. Pohodlí zabíjí kreativitu. Ježíš vyjádřil střízlivou pravdu, když řekl: „Není-li pšeničné zrno, které nepadne do země a neumře, zůstane samo; umře-li však, vydá mnoho úrody.“ (Jan 12,24) Tato smrt představuje tlak. Umírání pohodlí. Konec pohodlí. A z této smrti vzejde ovoce.
Mohlo by být to, čemu říkáme boj, právě tou půdou, kam Bůh zasadil naši velikost? Mohlo by být to, že obtíže, kterým se vyhýbáme, jsou přesně tou podmínkou nezbytnou k odemčení našeho osudu?
Říkával jsem, že je těžké stavět v době války. Ale historie nám říká něco jiného. Válka často podnítila největší pokrok – protože naléhavost plodí inovace. Synové Isacharovi „měli pochopení pro danou dobu, aby věděli, co má Izrael dělat“ (1. Paralipomenon 12:32). Naše doba si žádá stejné pochopení – nejen vytrvat, ale budovat.
Všem, kdo právě procházejí těžkostmi – nepromarněte svou bolest. Tento tlak může být vaším impulsem k cíli. Toto soužení může být olejem pomazání. Římanům 5:3–4 nám připomíná: „Chlubíme se souženími, protože víme, že soužení plodí vytrvalost, vytrvalost zkušenost a zkušenost naději.“
Nenechme se ukolébat k spánku pohodlím. Nenechme se obměkčit pohodlím. Jak varuje Bible: „Trochu spánku, trochu zdřímnutí…“ – a výsledkem je chudoba, stagnace a promarněné příležitosti.
Kdysi jsem v Pretorii v Jižní Africe učil, že mnoho lidí nikdy neuvidí své svědectví, protože nejsou ochotni zemřít. Nejsou ochotni se obětovat. Ale velikost vyžaduje obojí.
Obětujete pohodlí, abyste zplodili to, k čemu vás Bůh povolal? Přijmete očišťující oheň, abyste mohli nést tíhu osudu?
Jak řekl Pavel: „Když jsem slabý, tehdy jsem silný“ (2. Korintským 12:10). Síla se nerodí v pohodě – rodí se v soužení.
Bůh žehnej
