Váha pláště: cti a držení vůdců odpovědných
Někdy očekáváme tolik od těch, kteří nás vedou, že zapomínáme - jsou lidé, stejně jako my. Když Herodes zatkl Jamese, jednoho z nejbližších učedníků Ježíše, církev neudělala nic, dokud už nebyl mrtvý (Skutky 12: 1–2). Možná, že věřící předpokládali, že protože James byl součástí Ježíšova vnitřního kruhu, nedošlo k němu žádné újmy. Ale jejich ticho je stálo.
Možná věřili, že blízkost Ježíše učinila Jamese neporazitelným. Podobně dnes často zacházíme s našimi vůdci, jako by byli nadlidské. Obdivujeme je natolik, že si nedokážeme představit, že jsou slabí, křehký nebo potřebují pomoc.
Někteří říkají, že „vrchol je nejhorší místo.“ Mnoho vůdců má váhu, kterou ti pod nimi často ignorují. Snaží se splnit nemožná očekávání těch, které vedou, a mnoho vůdců se stává zapojeným a řízeným výkonem. Tento tlak jim brání v plnění jejich skutečných povinností.
Mnoho z nich je uvězněno ve fasádě dokonalosti. Nemohou oslovit pomoc nebo dokonce uznat jejich chyby. Výsledkem je, že vůdci trpí tichou, izolovaní jejich postavením a bojí se, že budou souzeni za to, že projevují slabost. Ale Písmo nám připomíná, že i velcí vůdci měli nedostatky - David zhřešil, Eliáš byl unavený a Mojžíš pochyboval. Přesto je Bůh stále používal silně (Žalm 51, 1 Kings 19, Exodus 4: 10–13).
Později Herod zatkl Petera, stejně jako James - ale tentokrát se církev modlil vroucně (Skutky 12: 5) a Peter byl zázračně propuštěn. Smrt Jamese probudila církev k jeho odpovědnosti stát v mezeře pro své vůdce. Jako věřící si musíme uvědomit, že ti, které ctíme a dodržujeme, jsou stále muži a ženy, které potřebují milost, modlitbu a odpovědnost.
Paul kdysi čelil Petrovi za to, že jednal pokrytecky - jedl soukromě s pohany, ale od nich se od nich stáhl na veřejnosti, když byli přítomni židovští věřící (Galatským 2: 11–14). Paul pochopil, že ponechání problému neaddressed by vedlo ke zmatení a kompromisu mezi bratry. Jeho korekce nebyla zneuctěná - byla to láska a ochrana pro celé tělo.
Nesmíme přetížit naše vůdce nerealistickými očekáváními. Písmo učí: „Všichni zhřešili a nedosahovali Boží slávy“ (Římanům 3:23). Když jsme to věděli, měli bychom posoudit činy ne charisma nebo osobností, ale Božím slovem (Židům 4:12).
Bohužel v mnoha afrických kontextech je držení vůdců zodpovědných často považováno za nečestnou nebo vzpouru. Političtí vůdci, voleni lidmi, často začínají své kampaně s pokorou, ale stanou se obranným a autoritářským jednou u moci. Označují kritiky spíše jako nepřátele, než je vidí jako hlasy rozumu. Přísloví 27: 6 říká: „Věřící jsou rány přítele, ale polibky nepřítele jsou klamné.“ Oprava není útok - je to známka péče.
Vedení je břemeno, ale když je toto břemeno sdíleno, stane se krásnou cestou. Dobří vůdci uznávají své slabosti a obklopují se těmi, jejichž silné stránky je doplňují. Tito lidé působí jako bezpečná proti selhání-chrání před pýhou a omylem.
Dokonce i Peter přišel uznat Paulovu moudrost a zjevení slova (2 Petr 3: 15–16). Skutečné vedení je posíleno, když zahrnuje jak zranitelnost, tak zodpovědnost.
Všem vůdcům: vrchol se stane osamělým pouze tehdy, když se rozhodnete izolovat. Obklopte se radou, přijímáte opravu a pamatujte - nejste Bůh. A všem následovníkům: ctí své vůdce, modlete se za ně, ale nikdy je nelidni. Potřebují vaši podporu, ne vaše ticho.
Bůh žehnej.
