Počítáme si dny: Odemykání moudrosti skrze díkůvzdání
Mojžíš se kdysi modlil: „Nauč nás počítat naše dny, abychom svá srdce obrátili k moudrosti“ (Žalm 90:12). V této modlitbě spočívá klíč, který mnoho věřících přehlíží. Počítat naše dny znamená být si vědomi naší cesty s Bohem, sledovat Jeho ruku na stezkách, po kterých jsme kráčeli. Samotné dějiny se studují, aby se lidé mohli vyvarovat chyb minulosti. Bible říká: „Nic nového není pod sluncem“ (Kazatel 1:9). Studovaly se pandemie, přezkoumávaly se minulé reakce a skrze toto studium se řídily budoucí pandemie. Lidé se učili z chyb a pohledem zpět se připravovali na budoucnost.
Stejně tak nás Mojžíš učil, že moudrost se rodí, když se ohlédneme za tím, co Bůh v našich životech udělal. Příliš mnoho věřících žije hořké a frustrované životy, protože se nezastavili a nepodívali se na svou historii s Bohem. Vděčnost se často ztrácí v hluku našich stížností. Přesto Josefův příběh v Genesis dokazuje sílu paměti. Zrazen svými bratry, prodán do otroctví, falešně obviněn a uvržen do vězení – na první pohled to byly tragédie. Ale když Josef o několik let později stál jako správce Egypta, plakal před svými bratry a prohlásil: „Bůh to zamýšlel k dobrému, aby se stalo, jak je tomu dnes, aby se zachránil naživu mnoho lidí“ (Genesis 50:20). Co vypadalo jako zrada, bylo zachování. Co vypadalo jako ztráta, bylo postavení.
Důvod, proč mnozí nepostoupí do dalšího období, je ten, že nerozpoznávají Boží ruku v minulých obdobích. Vděčnost odemyká moudrost. Díkuvzdání otevírá dveře k další úrovni. Bez díkůvzdání nemůžeme jasně vidět božské vzorce, které nás připravují na růst. Josef spočítal své dny a našel v nich moudrost. Proto byl schopen odpustit, zbavit se hořkosti a přijmout svůj osud.
Sám Ježíš potvrzuje tuto zásadu v Lukášovi 17, kde uzdravil deset malomocných, ale pouze jeden se vrátil, aby poděkoval. Tomu, kdo se vrátil, Ježíš řekl: „Tvá víra tě uzdravila.“ Uzdravení je dobré, ale celistvost je dokonalost. Díkůvzdání vede k dokonalosti. Když děkujete Bohu za to, co udělal, On dokončí to, co začal.
Dnešek není jen další den – je to pozvání k dokonalosti. Bůh nás volá do období, kdy vděčnost musí být hlasitější než stížnosti, kdy svědectví musí být hlasitější než hořkost. Když se díváte na svůj život, vzpomeňte si na okamžiky, kterými Bůh přišel, na dveře, které otevřel, na ochranu, kterou poskytl, a na uzdravení, které přinesl. Zapište si je. Vyhlašujte je. Sdílejte je. To je klíč k naklonění vašeho srdce k moudrosti.
Slovo Páně je jasné: „Za všechno vzdávejte díky, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši ohledně vás“ (1. Tesalonickým 5:18). Díkůvzdání není dobrovolné – je to Boží vůle. Je to semínko pro zítřejší úrodu. Je to most k vašemu dalšímu povýšení. Odmítejte být jako devět malomocných, kteří sice přijali uzdravení, ale minuli se dokonalostí. Rozhodněte se místo toho být tím, kdo se vrátil, kdo poznal Boží ruku a kdo byl uzdraven.
Toto je den svědectví. Je to den díkůvzdání. Je to den, kdy prohlásit: „Hospodin pro nás učinil velké věci, z nichž se radujeme“ (Žalm 126:3). Vaše další úroveň je skryta ve vašem díkůvzdání. Vaše dokonalost se odemyká vaší vděčností. Čas je nyní. Bůh vám žehnej.
Dnešní instrukce
Bůh nás dnes volá k postoji vděčnosti. Zde jsou kroky, jak toho dosáhnout:
Vzdávejte díky. Zapisujte si svá svědectví – své vyslyšené modlitby, opatření a průlomy. Sdílejte je otevřeně (Žalm 105:1).
Modlete se s díkůvzdáním. Děkujte Bohu nejen za to, co udělal, ale také za to, co dělá a co udělá (1. Tesalonickým 5:18).
Zasévejte ve víře. Řiďte se pokyny k dávání, které jsou uvedeny ve videu níže, jak vás vede Bůh, s vědomím, že díkůvzdání a poslušnost vás připravují na další úroveň (2. Korintským 9:10–11).
Prohlášení
„Otče, děkuji Ti za každé svědectví, každé vysvobození, každé požehnání v mém životě. Nauč mě počítat mé dny, abych mohl naklonit své srdce k moudrosti. Odmítám hořkost, volím vděčnost a prohlašuji, že toto je mé období povýšení a dokonalosti, ve jménu Ježíše. Amen.“
