Osvobození od démonického myšlení
Na dnešním světě žije mnoho lidí v otroctví, ale ne každé otroctví je výsledkem aktivního posednutí démony. Ve skutečnosti velké množství lidí bojuje ne proto, že by byli v současné době pod démonickým trýzněním, ale proto, že zdědili myšlenkové vzorce formované démonickým útlakem. Jinými slovy, to, proti čemu bojují, není duch, který v nich žije, ale způsob myšlení, který se předává z generace na generaci.
Například babička mohla vyrůstat v prostředí chudoby a strádání. Byla podmíněna přijímat boj jako normální. Tuto víru předala své dceři, která také žila ve stejném cyklu. Dcera pak předala stejné myšlení svým dětem. To, co se zde dědí, není samotný démon, ale myšlení, které vzešlo z démonického útlaku. Démonický systém naučil rodinu, jak trpět, a tento systém byl zachován prostřednictvím myšlenkových vzorců, postojů a rozhodnutí.
Proto je tak důležité rozpoznat rozdíl mezi posedlostí démonem a démonickým smýšlením. Démoni nejsou všudypřítomné bytosti. Na rozdíl od Boha, který je všude a za všech okolností, jsou démoni omezení. Mohou být v daný čas pouze na jednom místě. Z tohoto důvodu démoni zřídka zůstávají s jednou osobou dlouho. Místo toho se snaží ovlivňovat, vštěpovat myšlenky a zavádět vzorce. Jakmile se způsob myšlení zakoření, démon se může posunout dál, ale pevnost mysli zůstává.
Tragédie spočívá v tom, že mnoho věřících si plete zbytky démonického vlivu s přítomností démonů. Domnívají se, že jsou posedlí nebo utlačovaní, ale ve skutečnosti pouze žijí podle smýšlení vytvořeného minulým démonickým útlakem. Například žena mohla vyrůstat s matkou, která byla k mužům zahořklá. Tato hořkost mohla být zrozena démonickým vlivem v matčině životě, ale dcera tuto hořkost nezdědí posedlostí, ale napodobováním. Byla učena nenávidět muže vlastním příkladem. Dcera nemá démona; má démonicky vyvolané smýšlení.
Pavel varoval Timotea právě před touto skutečností, když napsal: „Duch však výslovně praví, že v pozdějších časech někteří odpadnou od víry a oddají se lstivým duchům a učení démonů“ (1. Timoteovi 4:1). Démoni zavádějí doktríny – způsoby myšlení – které drží lidi v zajetí dlouho poté, co sami duchové odejdou. Tyto doktríny se mohou šířit rodinami, komunitami a dokonce i celými národy. Normalizují chudobu, strach, nenávist, hořkost a porážku.
Příběh o Gideonovi v Soudcích 6 to dokonale ilustruje. Gideon se schovával ve vinném lisu, mlátil pšenici a bál se Midjánců. V tu chvíli však Midjánci ani nebyli přítomni. Gideon zdědil myšlení porážky. Věřil, že veškerá úroda bude ukradena, a tak žil v úkrytu. Jeho utlačovatelé chyběli, ale jeho strach byl skutečný. Takto fungují démonické systémy. Podmiňují nás očekávat selhání, i když žádný nepřítel není přítomen.
Bible nám nabízí jasné řešení: „Nepřizpůsobujte se tomuto světu, ale proměňte se obnovou své mysli“ (Římanům 12:2). Vysvobození je důležité, ale trvalá svoboda přichází pouze skrze obnovu mysli. Můžete vyhánět démony, ale pokud toto smýšlení zůstane, člověk bude i nadále žít, jako by byl stále spoután. Ježíš tuto pravdu zdůraznil, když řekl: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí“ (Jan 8:32).
I po spasení se věřícím může zdát, že žijí v mukách, protože ještě nezměnili své myšlení. Jsou spaseni, ale jejich mysl je stále podmíněna minulým útlakem. Proto také Pavel prohlásil: „Máme mysl Kristovu“ (1. Korintským 2:16). Proměna nastává, když vyměníme své staré myšlenkové vzorce za myšlenky Kristovy.
Duchovní boj tedy není jen o vyhánění démonů. Pavel to jasně říká ve 2. Korintským 10:4–5: „Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale mocné v Bohu k boření pevností, k boření zmítávek a všeho, co se povyšuje proti poznání Boha, a k zajetí každé myšlení k poslušnosti Kristu.“ Skutečný boj se odehrává v mysli. Pevnosti se budují skrze zmítávky, lži a doktríny. A jsou zlomeny pouze tehdy, když těmto lžím konfrontujeme pravdou Božího slova.
Dobrou zprávou je, že nikdo nemusí zůstat vězněm zděděného myšlení. Boží slovo je dostatečně mocné, aby vymýtilo každou falešnou víru, uzdravilo každé trauma a nastolilo nové vzorce víry. Chudoba, hořkost, strach a nenávist sice mohly být předány, ale skrze Krista je možné získat nové dědictví. Obnovením své mysli se sjednocujeme s Božím požehnáním, a ne s kletbami démonických systémů.
Pravá svoboda nepochází jen z vysvobozovacích služeb, ale z každodenní převýchovy srdce a mysli. Když meditujeme nad Božím slovem, když nahrazujeme lži pravdou, když odmítáme strach a přijímáme víru, vycházíme ze zajetí do svobody. Bitva je vyhrána, když věřící přestane chovat se jako oběť útlaku a začne žít jako Boží dítě.
Vítězství nad démonickými systémy nespočívá jen ve vyhánění ďáblů, ale také ve stržení mentálních pevností, které po sobě zanechávají. A jakmile je mysl obnovena, žádný démonický systém – minulý, současný ani budoucí – nám nemůže zabránit v tom, abychom kráčeli v plnosti Božího požehnání.
1. Prorocké pokyny
„Věnujte si tento týden čas na to, abyste si zapsali oblasti, ve kterých si všímáte zděděných vzorců – chudoby, strachu, hořkosti nebo porážky. Nad každou z nich hlásejte Boží slovo a v modlitbě se s těmito myšlenkovými úmysly dohodněte. Jakmile si obnovíte mysl, očekávejte, že se ve vašem životě projeví svoboda.“
2. Modlitební zaměření
„Modlete se denně s verši Římanům 12:2 a 2. Korintským 10:4–5. Proste Pána, aby odhalil skryté pevnosti ve vašem myšlení a nahradil je myslí Kristovou.“
3. Praktický krok
„Vyberte si jednu oblast svého života, kde jste si vždy mysleli: ‚Takhle to prostě je.‘ Konfrontujte tuto myšlenku s Písmem. Například, pokud je to chudoba, deklamujte Filipským 4:19. Pokud je to strach, deklamujte 2. Timoteovi 1:7. Začněte převychovávat svou mysl Boží pravdou.“
